Zamilované

   Tvé polibky jsou jako NEBE... tak něžné a nevinné... Tvé polibky jsou jako PEKLO... tak horké a nenasytné... Tvé polibky jsou jako RÁJ... a tam se s Tebou chci dostat...

   Sedím tady sám, uvažuji, vzpomínám. Hlavou se mi honí jedna myšlenka. Co když přijde den, kdy mi řekneš: Už ti nemám co říct a odejdeš... V ten den zemřu... Život pro mě ztratí smysl! Nevím, co vlastně ke mně cítíš, ale já vím, že tě miluji víc než život, a ten pocit, že tě ztratím, mě ničí. Bojím se toho dne. Miluji tě je jen slovo, ale já vím, že ti ho říkám z lásky! Miluji tě.

   Jednoho večera padala hvězda. Přál jsem si poznat to nejkrásnější na světě. Nevěřil jsem na sny, až do té doby, než jsem poznal tebe! Miluju tě :o*

   Já zahleděl se z dlouhé chvíle a objevil postavu, podobala jsi se víle, jaké jen v pohádkách jsou. V tu dobu letěl Amor kolem, napjal luk a střelil šíp, ten prolétl mým tělem a já již nebyl jako dřív. Ten šíp napuštěn láskou byl, ta rozlila se v srdci mém, jsi dívka, o které jsem snil a pro kterou žít chci jen.

   Znám jednu oulici, krásnej bílej dům, tam cestou necestou chodím za svou nevěstou, jinou už na tom světě nehledám. Znám jednu oulici, krásnej bílej dům. Tam žije -JMÉNO-, oči má jak panenka, tu já si za nevěstu od pantáty vyprosím.

   Toužím poznat lásku, toužím poznat něhu, i tebe chci cítit v mém náručí. A proto jestli budeš chtít, ozvi se a mně uleví se a bude líp.

   Chci tě líbat, chci tě svádět, prostě jsi můj celý svět!

   Pro celý svět jsi pouze někdo, ale pouze pro někoho jsi ty celým světem... Budeš navždy celej můj svět, vždycky tě budu milovat, napořád...

   Šla jsem temnotou a najednou se objevilo světlo - byl jsi to Ty.

   Jsi den, který právě vzniká, jsi klíč, co sny mi odemyká, jsi půlka mého těla, jsi to ty, koho bych chtěla... Miluji tě.