Zamilované

   Když Tě ke dnu táhne proud a nemáš sílu dál už plout, ke mně vzhlížej, lásko má, třeba výhra Tvá jsem já!

   Víc než slunce nad hlavou, víc než modré nebe, miluji já, lásko má, miluji jen Tebe.

   Jsi slunce, jsi vzduch. Jsi oheň, jsi voda. Jsi krásná jako všechno, co si myslím. Miluji tě.

   Můj život má smysl, jen když ho žiješ se mnou. Miluji tě.

   Ty jsi má největší láska. Láska, v níž skrytá je krása. Ta krása, která to Tvé tělo rýsuje, mi každý den do srdce dýku vpichuje. Ta krása, jenž prioritou na světě se stala. Ta krása mi štěstí do života dala. Ne, nechci býti bez ní, sám. Miluji ji, miluji, a to přísahám.

   Měsíc na mě oknem hledí, děsí mě svou chladnou tváří a i když je nádherný, Tvé oči krásněji září. Tvé ruce tak něžné jsou a já je na svém těle hledám... Ty chladný měsíci, co na nebi dlíš, ty mou lásku líbat smíš. Ty studená bílá Luno, jak já tobě závidím, co ty vidíš - nevidím.

   Miluji Tě, lásko - šíleně a nekonečně. Miluji Tě - bláznivě a upřímně. Miluji Tě - z celého srdce a navždy...

   Miluju tě hrozně moc, už nevím, koho volat na pomoc, abych láskou neumřela, nebo city neuhořela! Strašně moc tě miluju!

   Jsi má láska na zemi, jsi provoněný růžemi. Létáš na křídlech vážky, ale já počítám dole mráčky. Spolu toho zvládnem víc, tak podej mi svou ruku a nic víc...

   Nevím, kdo jsi... Nevím, kde jsi... Ale jedno přesto vím... Budu na tebe čekat třeba až do konce svého života.