Smutek a stesk

   Víš, co je na světě nejkrásnější, broučku? Když jsem bez tebe...

   Trápím se, trápím, kvůli Ní, už ani nevím kolik dní. Trápím se, trápím, však jsem na to sám, ty jsi ta jediná, v srdci Tě mám!

   Těším se na další list tvou něžnou ručkou psaný. Hned teď bych ho chtěl číst, avšak není k mání.

   Jsou dny, kdy mi scházíš, zpátky chci jít, v duchu Tě hladím, nedáš mi zapomenout, knot svíce hoří a ubývá, zrovna jak Ty, vzdaluješ se mi stále dál. Zpátky za Tebou, zpátky chci jít. Světla kolem hasnou, já nechci zůstat sám, to vše mne trápí, kvůli Tobě snad trápím se rád. Zpátky za Tebou, zpátky chci jít. Vzdálená, jak dlouho Tě znám, vzdálenou dál v srdci Tě nosívám...

   Se slzami v očích usínám, na krásné prožitky s tebou vzpomínám. Nechci tě milovat, chci životem dál jít a nemyslet na tebe den co den. Ať skončí konečně moje trápení. Nechci tě milovat, ale nejde to.

   Nejdřív jsi byl mým snem, pak skutečností, láskou, vším na světě, potom jen noční můrou, horkými slzami, hněvem... Zlomil jsi mi srdce, teď jsem sama, ale co jsi mi nyní? Jen pohrdáním! Jsi ubohej... Sbohem navždy!

   Ty jsi mě šťastnou udělal, když ses na mě podíval. Úsměv jsi mi věnoval a nakonec i polibek mi dal. Pak jsem ti ale ublížila, opravdu jsem hloupá byla. Snad mi někdy odpustíš a budeš mě milovat znovu, z mých snů se nikdy neztratíš, v nich budeme pořád spolu.

   Když polámeš andělům křídla, pláčou, když jim zlomíš srdce, krvácí, a když je přestaneš milovat, umírají. Tobě se to podařilo vše najednou. Sbohem.

   Večer ležím v posteli a píšu Ti, že stýská se mi! Polibky Ti posílám a na chvilky, kdy jsme byli spolu, ráda vzpomínám! Milovat je krásné, skládám pro tebe básně! Básně o tom, jak Tě miluji a lásku Tobě slibuji! Každý den, kdy jsem bez tebe, nedokážu zabavit sama sebe. Chci jen, aby jsi věděl, že já jsem tu pro Tebe den co den. MILUJU TĚ!

   Vzpomínám – na chvíle prožitý, vzpomínám – tenkrát to bylo složitý, vzpomínám – kdy jsem Tě viděla poprvé, proč zrovna já cítím to, co Ty už ne?