Smutek a stesk

   Máš srdce zkamenělý, kusem ledu se zdá, někdy bude i líp, život běží dál, všechno za něco dej, co Tě může rozesmát. Teď to nezkoušej vzdát!

   Tělo bez duše a duše bez těla, ne, to jsem vážně nechtěla! Postel není přístav, a postel není dům. Komu to mám říct? Tobě, ne - oblakům! Že jsem furt malý dítě, i když to není vidět, tak mám se za to stydět?

   Pospíchám, ani nevím proč, však něco mě táhne a říká, skoč! Nemám kam jít, nemám koho milovat, jen jedno nesmím, a to toho litovat. Lítost? Vždyť to slovo bolí a je horší než tisíc ran holí. Příležitostí je spousta a možná za to stojí, já však nechápu, proč se dvě srdce tak náhle spojí... A pak náhle rozdělí. Chybou? Možná... Ale čí? Mou? Ne, Tvojí...

   Mrzí mě, co se stalo, ale asi je to pro Tebe málo... Chtěla bych vrátit čas, a být bezstarostná zas... Miluju Tě stále, ale zřejmě jdem do finále :(

   Když jsme se poznali, měli jsme radost. Když jsme se do sebe zamilovali, byli jsme šťastní. Když jsme spolu trávili každý volný čas, byli jsme snad nejdokonalejší pár... ale když jsme se rozešli, už 3 roky trpím jen já!

   Proč jsi to udělal, proč jsi mi lhal? Vždyť já tě milovala a miluji dál... Věřit ti nemůžu, nemá to cenu...

   Byla jsi to ty, kdo mé srdce měl na dlani. Mohla jsi se mnou být a se mnou se veselit. Tys však nožem bodla a za jiným odešla. Stejně tě mám rád, a budu na tě čekat.

   Tam, kde hořela touha, nyní s bolestí vnímám strach! Bojím se, bojím, že najdu sílu a ani nevím jak, bojím se, že nebudu se vzrušením na Tebe vzpomínat!

   Byls můj první úlet, nic víc se nemělo stát, tenkrát jsem však netušila, co pro mě jednou budeš znamenat.

   Vím, že smutek a zklamání patří k lásce jako štěstí a spokojenost, ale to neznamená, že ta záporná stránka našeho jinak vzájemného porozumění musí zvítězit. Těším se, až znovu náš vztah obohatíme další krásnou skutečností, která se s postupem času změní ve vzpomínky...