Smutek a stesk

   Nejspíš už spinkáš, ale já tady sama sedím a skládám tyto řádky. Asi jsi s ní a ona místo mě usíná v tvé náruči. Bolí to... Bolí mě to pomyšlení na to, že právě ONA zaujala mé místo. Milovala jsem Tě z celého svého srdíčka, ale nevážila jsem si toho, co jsem měla. Teď už to vím... Ale přesto Tě budu mít tam někde hluboko uvnitř. Mé city k Tobě budou vždy tak krásné, jako když jsme se vodili za ruku a jak jsi mi říkal, že mě miluješ. Děkuji Ti za ty okamžiky. Děkuji Ti za to, že JSI!

   Nechci tě potkávat, nechci tě znát, chci tě už navždycky ze svýho srdce vymazat!

   Láska je jak peříčko, zlehýnka se vznáší... přiletí, odletí, zůstaneš sám... a mně se po Tobě moc stýská.

   Tam, kde jsi ty, tam bych chtěla být též. Chtěla bych s tebou být a smát se. Smát se a ruku v ruce jít a snít. Miluju tě čím dál víc.

   Udělej mě šťastnou (v duchu tě prosím)... Hlavně se na mě nedívej tímto zraňujícím pohledem, radši mě obejmi... Lásko, neopouštěj mě!

   Proč naše láska musela skončit? Tak proč? Chybíš mi moc, lásko moje, vrať se ke mně.

   Vyslovím Tvé jméno, chce se mi brečet. Nevyslovím ho, stýská se mi. Pochopíš to už?!

   Vždy, když večer usínám, doufám, že přijde zas ten krásný sen. Sen, ve kterém se štěstím rozplývám, ty jsi v něm mým princem. Škoda jen, že můžu si o tom nechat jen zdát a ty mě máš jen rád.

   Medvídku můj, kdybys věděl, co pro mě znamenáš. Jsi pro mě vším. Nemůžu bez tebe žít! Potřebuju tě, stejně jako tráva potřebuje slunce, jako člověk vodu! Tak moc tě potřebuju a ještě víc! Bude to tím, že tě mám strááášlivě moc ráda a nechci o tebe přijít. Ale ty o nás rozhodneš, to ty rozhodneš, jak to bude dál...

   V řece plavou ryby, lidé dělají chyby. Nechci být zlá, ale víš, že už jsem bohužel taková. Nemyslím to špatně, jen na mě zlost spadne. Jsi má královna tisíce hvězd - odpusť mi vše a pojď se na jedné hvězdě po obloze svézt...