Smutek a stesk

   Bez Tebe se strašně soužím, po Tvé lásce tajně toužím! Už mě netrap, lásko má, vždyť ty jseš má jediná!

   Chci být sněhovou vločkou, která se lehce snáší na Tvé rty, něžně Tě pohladí, zastudí... Otřes ji rukou, ale její dotek cítíš ještě velice dlouho...

   Chtěla bych opět cítit doteky Tvé něžné dlaně a nemyslet na nic než na ně. Moci být ve Tvém náručí, jen po tom mé srdce i tělo křičí. Lásko má jediná, chci jen s Tebou usínat. Usínat a probouzet se... každičký den jen k Tobě vracet se!

   V očích se zatřpytí kapky slz, šíp Amorův neprotne srdce skrz. Plamínky lásky v srdci pohasínají, všechny Tvé city ke mně zřejmě umírají. Já ale miluji Tě dál, čas však jako by vše vzal. Nebo to je jen sen? Já probudím se z něj? Sen to nebyl, bohužel, a ty jsi ode mne odešel.

   Jednej za sebe, já nehodlám za tebe rozhodovat, avšak nelíbí se mi cesta, kterou jdeš.

   Já vím - miluješ mě, máš mě rád. Pro mě jsi však jen kamarád...

   Když se dva lidé silně milují, je to, jako kdyby jsi zasadil malou kytičku, která prostě jednou vyroste a bude chtít, aby jsi ji přesadil do jiného květináče! A ty jsi ta malá kytička, co prostě chtěla pryč!

   Jednou všechno prostě končí, a někde něco začíná, já se touhle básní loučím a naši bránu zavírám. Krásný vzpomínky mi zůstanou, navždy mě budou hřát! Sbohem, lásko...

   To máš to srdce tak veliké, že ho můžeš dát oběma? Nechápu to, já ho mám plné Tebe! Miluju Tě, proč už se nerozhodneš?

   Miluji tě stále víc a nevím jak ti to říct. Mé srdíčko, tělo i duše patří, miláčku můj, jen tobě. Nechci o tobě jen snít, ale stále jen v tvé náruči být!