Smutek a stesk

   Já tě miloval, ty mě prý taky. Jenže čas vše odvál jako prachy, jenže já tě miluji dál, ty mě už prý ne, a tak bloudím světem dál, snažím se zapomenout, ale mám tě plnou hlavu svou.

   Dala jsem Ti, lásko, sebe, dala bych Ti celý svět. Bez Tebe mé slunce zebe, kdy se vrátíš ke mně zpět? Vzpomínky mě v srdci pálí, když představím si vůni Tvou, jak vzlítnout jsme si spolu přáli a hvězdy mít nad hlavou...

   Když jsme spolu sedávali, tam v tom krásném parku, listy kolem prolétaly, tys mi tisknul ruku. Ach, proč ten čas se nevrátí zas, ta slova vlídná k pohlazení, ústa jemná k políbení, ach, proč už to není... Chybíš mi, lásko.

   Gratulujeme Vám, právě jste se stal novým hráčem našeho týmu. Kopačky si vyzvedněte neprodleně u -JMÉNO-.

   Každý den bez tebe cítím se jak slunce bez nebe. Už je to nějaký čas, co rozdělila láska nás. Chci tě zase zpátky mít a s tebou se veselit...

   Říká se, že když padá hvězda, má se něco přát a určitě se to splní! Dneska bych si přála, abys tu byl se mnou! Sakra, že je zataženo...

   Nechal jsi za sebou jen svůj stín a pronikavou vůni kopretin a vzdušné zámky, co se lehko zboří, ze svíček zapálených dým a srdce, které touhou hoří, touhou být ti vším. Nechal jsi za sebou je zapomnění a vzpomínek pár, těch, co už vítr odfoukal.

   Lásko, já vím, jak moc tě to bolí a jsem najednou bezradná, protože s tímto nic nenadělám. Jen tu budu s tebou, abych tě mohla konejšit a sdílet tvůj smutek, který se tím snad alespoň o maličko zmenší...

   Miláčku můj jediný, krásný, milý, upřímný, proč láska tvá teď uvadá, proč zájem o mne upadá? Proč jsem ti najednou tak cizí, proč tvůj cit už není ryzí? Prosím, prosím, řekni teď, jaká je tvá odpověď?

   Byl hrdý jako král a krásný též. Však on žádnou dívku nemiloval. Každá ho však míti chtěla. On jako by vzpomínal. Až jednou ho viděli za hřbitovní zdí. Stál tam s kytkou a plakal. Tam ležela jeho dívka, jenž pro něj byla láska.