Smutek a stesk

   Tak jako země bez nebe, tak cítím se já bez tebe. Myslím na tě dnem i nocí, jsi to, co v srdci nosím.

   Až jednou budeš ležet ve své postýlce a ptát se sám sebe, co bylo v tvém životě nejkrásnější, budu moc ráda, když si na mě aspoň vzpomeneš...

   Proč ve tvých krásných kukadlech pořád vidím lásku, když tvé srdce už dávno jiné patří...

   Víš, bylo to všechno až moc krásný na to, aby nám to vydrželo dlouho... ale netušila jsem, že to skončí takhle! Pamatuj a nikdy na to nezapomeň, že tě miluju a jsem tu pro tebe! Vrať se, lásko!

   ŠŤĚSTÍ může mít mnoho podob... Znám ale jednoho hlupáka, který ho odmítá... PROČ to děláš? ... TVOJE ŠTĚSTÍ.

   To, cos mi udělal, pořád strašně bolí a to, že už spolu nejsme a asi nikdy nebudeme, mě zžírá. Ale víc mi vadí to, že po tom, co jsme prožili, nejsme aspoň kamarádi!

   Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem tě ztratila úplně, nikdy tě už neobejmu, nepohladím, nedotknu se tvých rtů! Byl jsi moje všechno, co jsem kdy měla, byl jsi to nejkrásnější a nejlepší, co mi život dal! Ukázal jsi mi cestu lásky, po které jsi mě vedl za ruku! Byla jsem tvoje a ty jsi byl můj! Nikdy nezažiju to, co s tebou! Broučku, nikdy nezapomenu!

   Bolest a žal v srdci mám, MILUJI TĚ, tak co dělat mám...

   Tiše skláním svou hlavu na polštář a brečím. Když někdo zeptá se, co stalo se, jen mlčím. Dusím své trápení v sobě, že chtěla bych se vrátit k tobě. To je mé přání životní, co již nikdy se nesplní...

   Jseš pro mě tím nejúžasnějším, co mě v životě potkalo! Jen nevím, proč mi tě ten život teď tak moc bere :( Potřebuju Tě, ale už nemám asi dost sil. Udělej s tím něco.