Smutek a stesk

   Chybovali jsme oba... ale už není síla na to, abych odpouštěla... Miluju tě, ale říkám dost... na tohle už vážně nemám... Jeden z nás to musí říct, tak SBOHEM.

   Říkáš mi sluníčko, ale co když zapadne? Říkáš mi kytičko, ale co když uvadne? Tak nevím, miláčku, jak to s námi dopadne?! :-(

   Pod víčky, když usínám, tvou tvář tam často vídávám. Měkké rty a úsměv milý, vkrádá se tam v každé chvíli, když se vidím v teplých očích tvých, jak bezelstně září do těch mých. Jako chilli, pepř a paprika to ve mně skvělý guláš namíchá! Cítím v nich tvou převahu a hrozí mi, že přestanu být sebou v stínu tvém, když opřádáš mě pohledem. Nejsem voda stojatá a neumím být dvojjaká, tak mi promiň tuto drzost snivou, že s múzou jsem ti byla milou.

   Zamilovala jsem se do Tebe, i když jsem věděla, že nesmím. Věděla jsem, že budeš daleko, ale i tak jsme věřili v naši lásku. Ty jsi najednou odešel s jinou, a já se ptám, co jsem dělala špatně? Proč už nikdy neuvidím Tvé oči, proč mě nikdy neobejmeš? Já bez Tebe umírám - protože Ty jsi byl celej můj svět. Teď se zhroutil a nic nemá smysl. Já Tě miluji a Ty se to už nedozvíš... Neumím zapomínat na lásku, tak promiň, já jen miluji.

   Až jednou nebudeš moct chodit, jíst, spát... ŽÍT... vzpomeň si na mě, protože přesně takhle bylo mně, když jsi mě opustil!

   Lásko, proč nejsi tady? Já chtěla bych Tě objímat a pořád nekonečně líbat...

   Nevím, co se stalo, co nám naši lásku vzalo? Proč bez Tebe denně usínám, proč Tvé oči proklínám? Miluji Tě a Ty to víš, jen mi prostě nevěříš. Odpusť.

   Chtěl bych se dívat do Tvé tváře a za svitu měsíční záře Tě něžně hladit a líbat a do Tvých očí navždy se dívat. Jsi jako sladký sen, co se mi zdá, a jestli se z něj někdy probudím, tak se v temnotě utopím. Chci jen Tebe navždy mít a dál svůj sen snít... Moc Tě miluji.

   Nevím jak jinak už říct, že miluju jen tebe, jsi pro mě důležitější než pro slunce nebe. Ta láska předtím byla nepravá, život bez tebe mi smysl nedává, snad věříš mým upřímným očím, milovat tě, to není žádný zločin. Stále slyším tvůj hlas a do tmy šeptám, vrať se mi brzy, vrať se mi zas!

   Moje postýlka zeje prázdnotou, já hned chtěl bych za tebou. Hladit tě a líbat, v rozkoši lítat. Jsem tvůj poklad, ty zas můj, budem spolu stůj co stůj.