Zamilované

   Duši si spal, já oheň jsem, však oheň, co nepálí, co jen tvé tváře do ruda rozpálí.

   Na chvíli mít tu moc zvládnout pár zázraků, napsala bych pro Tebe červánkem do mraků, že tebe miluji, vryla bych do nebe, ať všichni vidí, že žiju jen pro Tebe. Večer bych pohrála si s tou hvězdnou oblohou, poskládala jen pár hvězd v souhvězdí nás obou. Slunce bych sebrala a tiskla ho v ruce, pak vrátila ho zpátky, však ve tvaru srdce. I dešti bych poručila, jen pro Tebe, z lásky, aby Tě nesmočil, jen hladil Tvé vlásky. To vše bych, lásko má, udělala pro Tebe, však neumím zázraky, dávám Ti jen sebe...

   Chtěl bych být, chtěl třeba jen měsíc nad vodou a chtěl bych tě potkat jen tak náhodou.

   Jsem slepý muž, kterému dáváš zrak, jseš slunce, když je soumrak. Jsem, kapitánem lodi, kterou po moři Tvé srdce vodí. Jsem takový, jaký jsem, já chci být Tvůj sen.

   Chtěl bych láskou světu psát, tys má dívka - mám tě rád!

   Znamenáš pro mě všechno, a proto ti říkám, že tě hrozně miluju!

   Miláčku, hlaď mě jako plyšáčka, přitul se ke mně a uč mě - chci být tvá nejlepší žačka.

   Má duše splynout s tvou by chtěla, když něžně dotýkám se tvého nádherného těla.

   Jsi mým andělem. Jsi mou láskou. Jsi mi vším, co jsem kdy chtěl. Jsi mým sluncem. Jsi mou vodou. Jsi mým světlem s každým novým dnem. Jsi mým vzduchem. Jsi mým světem. Jsi mou nejkrásnější květinou. Jsi mým srdcem. Jsi mou touhou. Jsi mou nejmodřejší oblohou. Jsi mým milovanym osudem.

   Tak jako Slunce vychází a zapadá každý den, já sním o chvílích strávených s tebou jen. Ty chvíle byly nádherné, už asi nikdy nezažiji podobné. Ale přesto věřím, že jednou naše čáry života a lásky se opět střetnou.